| CESTA | 17.7. | 18.7. | 19.7. | 20.7. | 21.7. | 22.7. | 23.7. | 24.7. | 25.7. | 26.7. | 27.7. | 28.7. | 29.7. | 30.7. | 31.7. | ODDÍLY |

Ahoj mami a tati,

po vydatné snídani jsme si rychle zabalili vše potřebné na cestu. Hlavně sváču s pitíčkem a pláštěnku. Cesta byla trošku deštivá, ale to mi vlastně vůbec nevadilo. Cestou jsme si zahráli pár her, aby nám to uteklo. Ten obrovský kopec před cílovou rovinkou se mi vůbec nelíbil, ale vyjít jsme ho prostě museli. Na Svongojangovangově nebyla ani křovácká noha. Krámek se sladkostma jsme doslova vyplenili. U vstupu jsem si koupil krásný dřevěný meč, který mi vedoucí bohužel zabavil, abych na něj nenapíchl kamarády z chatky jako na špíz. Dá mi ho, až si pro mě na konci tábora přijedete. Chtěl jsem si dát pořádnýho smažáka s hranolkama a tatarkou, to mi ovšem vedoucí také zakázali. Nechápu sice proč, prý že bych chytil nějakou africkou střevní nemoc. Cesta zpět byla velmi dobrodružná. Chvíli to i vypadalo, že projdeme celou Afriku křížem krážem, ale nakonec jsme všichni dorazili v pořádku. Navečer jsme již odpočívali, pili teplý čaj a pojedli vydatnou večeři.

Tak zatím ahoj,

Váš Pepíček
 

Ahojky Krompitchi,

Když jsme se ráno probudili, počasí byl pěkný fekeleš (humus) a Ten ze shora nám dolů posílal kekelný hegeš (hustý déšť). Nakonec se ukázalo, že by fekeleš (déšť) mohl být velmi prospěšný a výlet by se odložil. Naši vedoucí nás ale nechtěli ochudit o příležitost ZASE vidět Svojanov. Bůh jim žehnej! Oproti loňskému roku jsme cestou tam zvolili kratší a bezpečnější variantu (po silnici), ale stejně jsme opět měli co dělat, abychom stihli projít všechny stánky a atrakce, které hrad poskytuje. Například jeden stánek s cetkami a … to je vlastně vše. Nejnavštěvovanější byly opět záchody, na jejichž opravu přispěl pardubický kraj, jak jsme se dozvěděli na zmíněných WC. Poté, co jsme si opět nemohli nic koupit, jsme se posilnili „koňským“ salámem a vyrazili na zpáteční cestu. Cíl byl jasný. Na rozdíl od trasy, která se ukázala jako velký problém. Díky naší kvalitní navigaci jsme mimo jiné skončili v kukuřici, majitel pole z nás nebude mít radost! Po střídání různých směrů jsme dorazili k traktoristce, která měla orintační smysl asi jako ten její traktor. Věřit její radě byla velká chyba protože jak se později ukázalo, po dlouhé trase jsme skončili zase na začátku. Tak jsme se na nějakou dobrodružnou cestu vykašlali a šli po silnici. I přes všechen kentus (utrpení, hnus, bahno) jsme nakonec dorazili do tábora.

(Jsme pubertální paka, neberte nás vážně.)

vaše holky z 9. oddílu