Ahoj mami a tati,

po předchozím večeru, kdy jsme museli vyhledat Šamany, abychom zachránili naše nemocné, jsme mohli vstávat o hodinu později. Po snídani jsme museli zase uklízet, protože v našich chatičkách by prý nejspíš nebydlely ani ty hyeny. Poté přiběhli naši kamarádi Křováci, se kterými jsme se na památku vyfotili. Oni jsou totiž vážně skvělí. Jelikož nám pomohli najít vodu a naučili nás, jak ulovit a uvařit jídlo, tak nyní jsme společnými silami postavili přístřešky na horší časy. Při práci mi docela vyhládlo, a tak ta hamburská pečeně k obědu opravdu bodla. V odpoledních hodinách tu panovala neskutečná Sahara (35 stupňů!!). K velké louži, v které jsme se celé odpoledne koupali, přijel požární vůz. Z něj vyskočilo pět statných mužů z kmene Hangasingičingy Břengezongovanga a pokropili nás. Tati, byla to legrace. Kdo chtěl, mohl se jít brodit do řeky Nil. Večere pro mě byla velkým překvapením, představte si, poprvé v životě jsme tu měli palačinky. Pak na nás vyběhli, že během hodiny musíme opustit naše dosavadní tábořiště. Nutnou podmínkou pro přežití v divočině byl spacák, pláštěnka a pití. Místo pro správné tábořiště našel každý. Následovně jsme ulovili a upekli hady a zbytky chleba, zazpívali písničky, abychom se tolik nebáli a šli společně spát.

Zítra se vám znovu ozvu.

Váš Pepíček
 

Ahoj mami a tati,

ráno zas bylo kruté vstávání. Naštěstí byl posunutý budíček. Holky jsme vzbudily patnáct minut před snídaní a samy si šly ještě na deset minut zdřímnout. Moc času to nebylo, ale alespoň něco. Holky si šly uklízet, my zase uvařit dopingové kafe a začít se tunit do kostýmků Křováků. Ta sukně ze sekáče je fakt super, ale Zuzčin pytel brambor nic příjemného. Víme, že tři rohlíky ke snídani je pro nás holky kalorická bomba, ale pro Páťu Langra ze 4.oddílu, který je ve vývinu, je to minimální spotřeba. No a hurá, rychle pro holky, aby stihly nástup. Ona cesta z chatiček na nástupiště jim většinou trvá alespoň deset minut, z čehož vážně nemůžem. No chápete to? (Jo a to jsme ještě vůbec nezmínily, že si musí vyfoukat a vyžehlit vlasy, namalovat se, vzít si tu správnou kombinaci oblečení a trendy boty do lesa). Ony jsou totiž IN, ale my dvě asi totálně OUT, když nám totiž stačí tepláky a první triko, co v chatě najdem..
Rozdělení do kmenů při celotáborovce šlo sice hladce, ale focení už bylo dlouhý. Buď někdo chyběl nebo neměl šátek. Docela nás zajímalo, jak se poperou se stavbou přístřešku. Praxe je většinou taková, že nejdříve se do toho nikomu moc nechce, pár lidí se postupně přidává a ostatní neví coby. Po vlažném začátku se ale všichni zapojili a makali jako tým. Malí vytvářeli doplňky do domečku - obrazy, stoličky a starší zas vymýšleli konstrukci celé stavby. Děti byly vážně skvělé a vedoucí z toho měli velkou radost. I dospěláci se těší na dobrý oběd a ještě více na poledňák. Byl to snad i první za celej tábor, kdy si někteří stačili dát nohy nahoru a dopřát si tak sladkou chvíli klidu. Ono totiž rozdávat pohledy, balíky, organizovat děti, aby tu byl relativní klid, a do toho vymýšlet hry na odpoledne není jednoduché. Uf, a to nemluvíme o všudypřítomném vedru. Ale my jsme holky šikovný, a tak se nemusíte bát. Odpoledne už to jede. Vzít plavky, ručník, pití, namazat se a hurá k bazénu. Někomu se chtělo a někomu zas ne. Samozřejmě vedoucí nejvíce pobavily slečny, které si celý poledňák a při každé volné chvíli žehlí vlasy a malují si nový obličej. Nakonec je stejně zkropili hasiči z Březové. Mamčo, ten jeden byl fáákt krásnej a nagelovanej :-)(asi víš, jak to myslím). Véča byla naprosto báječná, palačinky měly úspěch a všichni se po nich olizovali. Teď ale nastala ta pravá honička, z hodin time managementu jsme si s Péťou utvořily následující plán:
a) 5 minut odpočinek,
b) 10 minut sprcha a oblékání,
c) 10 minut zabalit batoh,
d) dál najít celtu na spaní, vzít vodu na uhašení ohně, brambory, těsto na hady, toaleťák atd.
Skoro nám to i vyšlo. Hlavní vedoucí byl lehce nervózní z toho, jak tu všichni pobíháme a sháníme jídlo navečer, jehož výdej organizoval. Zpoždění trvalo pouhých 17 minut. Cesta byla náročná a naše krosny se do toho kopce opravdu pronesly. Každopádně nahoře nás čekalo nemilé překvapení v podobě vysoké trávy a zápachu z hnojiva. Muselo se jít dál. Tábořiště jsme nakonec naštěstí našli mezi poli. Jak víte, naše skautské schopnosti lehce zaostávají za průměrem, i když nás sem posíláte již 13 let. Nicméně jsme ale vše zvládli s přehledem. Děti jsme vyhnali spát kolem půl jedné ráno. Hlídky proběhly do půl druhé, a pak i jsme se s vedoucími přesunuli spát...I když byl celý večer pro nás náročný, stál za to.

Vaše Zuzka a Péťa, vedoucí 7. a 6. oddílu.