Ahoj mami a tati,

dopoledne jsme vyráběli křovácké masky. Prvně bylo lepidlo všude jinde, jen ne na masce, ale nakonec jsme to snad zvládli. Masky jsme zavěsili na kibai a jen čekáme, až je kalaharské slunce usuší. Snad to bude dříve, než se dostaneme do naší domoviny. Jak tak celé noci pršelo, zvedla se hladina řeky, kterou bylo nutno přeplout. Nesměli nás ale při tom sníst lidojedi, kteří se překvapivě objevili ve vlastních řadách. Museli jsme na každém břehu dávat celou dobu pozor, aby lidojedi nezískali převahu. Plavba po řece na druhý břeh byla nakonec hračka, ztráty na životech byly nulové.

Dnes také po celý den hráli naši křováčtí vedoucí moc podivnou hru. Protože byla veliká zima, nesměli jsme nosit sandále nebo pantofle. Samozřejmě člověk na to občas zapomene, to je přeci jasné. Jenže jakmile jsem vyrazil z chatrče ve svých plážových pantoflíčkách, přiběhl jeden z křováckých vedoucích a pantofle mi sebral. Zaslechl jsem něco o nějakých bodech, čemuž sice moc nerozumím, ale křováci z nich měli velikou radost. Večer nám všechny pantofle zase vrátili. Vzhledem k tomu, že zítra má být také zima, mám vážnou obavu, že to budou hrát znovu.

A večer přišlo to, na co jsem se toužebně celou dobu těšil nejvíc: opravdická křovácká diskotéka. Musím uznat, že holkám to vážně moc slušelo. Také jim trvalo plno hodin, než se vyfintily! Žehličky jely na plné obrátky, stíny z hadích ocásků zdobily jejich oči a vlásky v africkém stylu přímo zářily na celý sál. Byl to ale vážně super večer! Jen skončil moc brzy.

Tak dobrou noc a zase zítra.

Váš Pepíček